Jak vybrat správný vrták do zdiva a betonu?

Do betonu a do cihel

Beton je tuhý a houževnatý materiál, budeš proto potřebovat vrtačku s mechanickým příklepem. Pokud stojíš před železobetonem, je lepší použít vrtací kladivo s příklepem pneumatickým. V obou případech jsou vrtáky vystaveny extrémní zátěži. Vyrábí se proto z vysoce odolné legované nástrojové oceli, na které je připájený hrot z tvrdé karbidové slitiny. Pravděpodobně ses setkal s označením „SK plátek“, „tvrdokov“ nebo „vidiák“. Toto exoticky znějící slovo vzniklo zlidověním značky WIDIA, kterou používala firma Krupp pro hroty z často používané slitiny wolframu, uhlíku a kobaltu. Existují ale i špičky z karbidu titanu a dalších materiálů.

Mohlo by se zdát, že měkčí materiály, jako jsou cihly či stavební tvárnice, nekladou na kvalitu vrtáků takové nároky. Je to ale přesně naopak. Při vrtání do dutých tvárnic (systémy Porotherm a podobné) se totiž musíme obejít bez pomoci příklepu, který by mohl poškodit vnitřní přepážky cihel, snížit jejich pevnost, či dokonce narušit statiku celé zdi. I při práci s plnými cihlami je vhodné příklep používat pouze v případě nutnosti. Riziko poškození ti pomůže eliminovat právě kvalitní vrták.

Tip: Nejsi si jistý, z čeho zeď je? Začni vrtat bez příklepu a s malým tlakem na nástroj. Pokud se vrták po několika centimetrech propadne dovnitř a znovu se pak „chytne“, jedná se o dutou cihlu.

Keramika, sádrokarton

Keramické materiály jsou při vrtání náročné kvůli extrémní tvrdosti, riziku odštípnutí a nesnadnému nasazení vrtáku při začátku práce. Při práci s nimi proto sáhni po speciálních vrtácích, jako je například HEX -9. Díky speciálně navrženému středicímu hrotu eliminuje proklouznutí na začátku vrtání a umožňuje přesné vedení nástroje i ve velmi tvrdých materiálech.

Sádrokarton představuje problém přesně opačný. Provrtáš ho sice běžným vrtákem do zdiva, otvor ale nebude úhledný. Je proto lepší použít vrták do kovu, kterým zároveň zvládneš provrtat i nosný kovový profil (pokud se do něj zrovna trefíš). V každém případě vrtej při nízkých otáčkách a bez příklepu.

Dlouhý, široký a vícebřitý

Kromě materiálového určení se vrtáky liší rozměry, počtem a geometrií břitů. Běžně používané délky se pohybují od 50 do 1000 mm. Delší speciály se vyrábí z materiálů se zvýšenou tuhostí a tepelnou odolností. Přesto je vhodné otvor nejdříve předvrtat kratším vrtákem a následně ho pak prohloubit na požadovaný rozměr. Průměrově se standardní vrtáky pohybují ve škále od 1 mm do 160 mm. Při vrtání větších děr se pak používají vrtáky s korunkou a pro prorážení otvorů na kabelové či potrubní přípojky jsou určené prorážecí vrtáky se speciální zvonovitou hlavou. Zvláštní kapitolou jsou pak diamantové vrtací korunky určené pro vrtání kruhových otvorů do tvrdých materiálů. Co se týče břitů, standardně se na vrtáku setkáš – stejně jako u DNA – s dvoušroubovicí. Zejména při práci s armovaným betonem je ale vhodné použít vrták se čtyřmi břity, které zabrání uvíznutí pod armaturou.

Není stopka jako stopka

Běžné válcové stopky používané v elektrických a aku vrtačkách jsou vhodné pro měkčí materiály a při vrtání do zdiva mohou ve sklíčidle proklouznout. Pro vrtání tvrdých povrchů vrtacím kladivem je proto vhodné použít systém SDS. Speciální tvar stopky vybavené drážkami zaručuje efektivní přenos krouticího momentu, eliminuje riziko protočení a umožňuje také rychlou výměnu vrtáků. Existuje ve dvou variantách. SDS plus se používá u lehčích nástrojů o váze do 4 kg. SDS max má robustnější stopku s více drážkami, a je proto určený pro silnější stroje vhodné pro náročnější práce. Pro snadné a rychlé použití v aku nástrojích jsou k dispozici vrtáky s šestihrannou stopkou, které se vyměňují pouhým nastrčením jako šroubovací bit.

PGM jako záruka přesnosti

Při výběru vrtáku se můžete setkat se zkratkou PGM (z německého Prüfgemein-schaft Mauerbohrer) Jsou jí označené vrtáky, které splňují přísné rozměrové limity pro průměr a symetrii břitu. Používají se zejména v případě potřeby vrtání vysoce přesných otvorů garantujících bezpečné ukotvení stavebních spojů.